Vždycky jsem si říkala, že k oltáři půjdu jako krásná štíhlá nevěsta. Že tam na mě bude čekat někdo, kdo na mě bude hrdý. Že všechno bude dokonalé.

V dubnu to bude rok, co jsem vdaná. Už v momentě, kdy jsme svatbu začali plánovat, mi bylo jasné, že to s tou štíhlou nevěstou asi nebude tak, jak jsem vždy očekávala. Tou dobou jsem měla 81 kilo. Zařekla jsem se, že shodím alespoň na 75 kilo. To bych ale nesměla mít tak hrozně ráda jídlo. Stres dělal své, takže jsem dlabala jako nezavřená, ale cvičila jsem.

Ve chvíli, kdy jsem se postavila vedle svého muže před pana oddávajícího, jsem vážila 80 kilo. A víte co? Vůbec mi to nevadilo. Cítila jsem se zdravá, šťastná a možná i docela hezká. :D (Ach ta samochvála!)

Chci tím jen říct, že po letech věčného hladovění si mé tělo s váhou dělá doslova to, co chce. Snažím se jíst do určité míry zdravě s občasným zhřešením. Váha zůstává vyšší, než by měla být, ale co už! Zdravý životní styl se né vždy musí slučovat s tím, že je člověk hubený. A od štíhlosti se nemusí pokaždé odvíjet štěstí. :)